Výreček malý (Otus scops)

Jak poznat výrečka v terénu

Výreček malý je nenápadný velikostí i zbarvením. Ve dne sedí strnule podél kmene a díky šedo-hnědému kreslení působí jako kus kůry. Právě to je jeho největší maskovací trik.

V porovnání s běžnějšími sovami působí jemněji a štíhleji. Má drobnou hlavu s pernatými „oušky“, žluté oči a úzká křídla uzpůsobená pro aktivní noční lov v otevřenější krajině.

Výskyt a prostředí

V evropském měřítku hnízdí hlavně v jižní a východní Evropě a dál na východ do Asie. Na zimu pravidelně táhne do Afriky jižně od Sahary.

Vyhledává teplé, mozaikovité prostředí: staré sady, rozvolněné doubravy, aleje, okraje vesnic, vinice a další biotopy s dutinami i bohatou nabídkou velkého hmyzu.

V České republice je výreček dlouhodobě velmi vzácný. Záznamy se vážou hlavně na nejteplejší regiony, zejména jihovýchod Moravy.

Hnízdění

Po jarním návratu obsazují samci teritorium hlasem a lákají samici k vybrané dutině. Výreček si vlastní hnízdo nestaví.

Hnízdí v dutinách stromů, ve škvírách zdí nebo ve vhodných budkách. Snůška bývá nejčastěji 4–5 vajec, ale může kolísat přibližně od 2 do 8.

Inkubace trvá zhruba 24–26 dní. Mláďata opouštějí hnízdní dutinu přibližně po třech týdnech, ale rodiče je dál krmí a vedou při prvních loveckých pokusech.

Potrava

Základ jídelníčku tvoří velký hmyz a další bezobratlí (kobylky, sarančata, brouci, můry, cvrčci). Loví hlavně za soumraku a v noci.

Typicky vyhlíží kořist z posedu a rychlým výpadem ji sbírá ze země nebo vegetace. V některých podmínkách může ulovit i menší obratlovce.

Dostupnost hmyzu zásadně ovlivňuje úspěšnost hnízdění – proto je pro druh klíčová pestrá a šetrně obhospodařovaná krajina.

Ohrožení a ochrana

V globálním měřítku je druh veden jako málo dotčený (LC), ale lokálně může ubývat tam, kde mizí vhodné biotopy i potravní nabídka.

Rizikem je zánik starých stromů s dutinami, intenzivní zemědělství, pokles velkého hmyzu a zjednodušování venkovské krajiny.

V ČR jde o zvláště chráněný a velmi vzácný druh. Ochrana starých sadů, dutinových stromů, mozaiky biotopů a šetrného nočního režimu krajiny je pro jeho návrat zásadní.

Hlas

Nejspolehlivější určovací znak výrečka je hlas: monotónní, pravidelně opakovaný tón, který se v tiché noci nese překvapivě daleko.

Volá především samec v době obhajoby teritoria a námluv. Aktivita kulminuje v teplých jarních a časně letních nocích.

Další zajímavosti

• Při denním odpočinku se dokáže proměnit v „část kmene“ – i z několika metrů ho často přehlédneš.
• Patří mezi pravidelně tažné evropské sovy a každoročně překonává velké vzdálenosti mezi hnízdišti a zimovišti.
• Přestože je malý, při lovu je velmi efektivní a specializovaný na větší noční hmyz.
• V českých podmínkách je každý potvrzený výskyt cenný pro monitoring a ochranu druhu.